Chrpa II.

Po roce opět na místě činu aneb chrpy pokořeny

Tak a je to tady! V rámci naší tvorby navazuji na svůj před poslední blog "Když si múza vezme dovolenou".

Dne 23. 7. 2021 jsme s mou druhou/drahou polovičkou FMdesign (Filipem) v soukromém životě oslavili výročí, které je ve znamení 22 společných let.

Rozhodli jsme se, že výročí "oslavíme" stylově, a to v našem rodném kraji, kde naše společná cesta začala. Víkend byl tedy ve znamení oslav. Jelikož jsme milovníci výstupů na vrcholky hor, nemohl výstup chybět. Červenec zároveň nabízel i možnost pozorování perseidů, takže romantika jak se patří se vším všudy.

Naše dvě dcerky samozřejmě nesměly chybět.

Výšlap byl z Jáchymova (první radonové lázně na světě) na nejvyšší vrchol Krušných hor - Klínovec. Jelikož Jáchymov je mé rodné město, znám, zde téměř každou cestičku. Takže namasírovat svaly a pořádně do toho šlápnout. Sakra, ty kopce jsou nějak vyšší než za mého mládí. Při postupném stoupání do pořádného krpálu, který snad nemá konce, si v duchu říkám "neměl by tu už být vrchol, nepřešli jsme ho náhodou"? Jáchymov se nachází přímo v zářezu mezi vrcholky hor. No však mi už taky není 10 let, že. Ovšem dcery mají sil a energie na rozdávání. Již chápu mého tatínka, když jsme přesně takto brouzdali po horách, že prý "JÁ" mám šetřit síly.

Cestou ukazuji děvčatům různá zákoutí, zasypané či propadlé štoly po dolování stříbra z dob dávno minulých, kdy Jáchymov byl na vrcholku slávy nebo studánku, která má lahodnou chuť, ovšem zuby, ty tedy trnou fest.

Jupí, výšlap se povedl.

A teď ještě ty perseidy. Jenže jak už to tak na horách bývá, člověk míní a hory mění. Ano, myslíte si to správně. Samozřejmě, zatáhlo se. Fajn, dáme něco na posilněnou a jdeme nazpět ale už jinou cestou. Cestou podél sjezdovek, které jsem jako malá běžně sjížděla a pak rovnou až domů směr Jáchymov. Po seznámení s manželem jsme tyto sjezdovky sjížděli již společně. Já mu zároveň ukazovala cestičky/zákoutí mimo dosah lidí a on se nebál! 

V Jáchymově jsme byli cobydup. Cesta byla pohodlná. Již se začalo pomalu stmívat a my došli k autu. Večerní les má pro mě zvláštní atmosféru klidu, ticha a jisté magie. Obloha byla stále zatažená a chvílemi spadlo i pár kapek, ale nic dramatického. Naštěstí jsme pro tyto případy vždy vybaveni.

Ač miluji slunce a potřebuji ho k životu, tak toto pochmurné počasí mám ráda. Navozuje zvláštní atmosféru tajemna, také trochu strachu a pro mě i jakýsi pomyslný výlet do časů dávno minulých. Jsem člověk 21. století a ráda využívám vymoženosti, které máme k dispozici. Historie ale v mém životě hraje velkou roli. Roli v pokoře a úctě k našim předkům, díky, kterým i v dnešní době můžeme hodně čerpat, právě v řemeslu, postupech, umění, citů a mnoho dalšího. 

Jelikož byl krásný letní večer, přejeli jsme ještě na jedno místo, kde jsem očekávala, že tam bude to, co má být. A bylo! Ano, CHRPY! A MODRÉ! Mé srdce zaplesalo. Z batohu, vytahuji zahradnické nůžky a jdu si jich pár natrhat. Nůžky jsou má povinná výbava právě pro tyto případy, kdy se poštěstí krásný úlovek.  

Druhý den byl ještě ve znamení "oslav", ale už i práce, a tak chrpy dělaly radost ve váze.

Ovšem v pondělí vše vypuklo. Filip mi brzy ráno připravil pracovní plochu a já se pustila do focení. Po zkušenosti z loňského roku jsem k focení přistupovala s jistými obavami, zda to nedopadne stejným fiaskem. Nicméně, jdu na to. I tak jsem natěšená a vybuzená.

Začínám aranžovat, co, kde, jak. Padne první, druhé, třetí cvak a další a další. Chrpy, ač se to nezdá, mají drobný květ, který se při jejich položení deformuje a nevypadá pěkně. Neustále mi někdo něco padá, nedrží nebo vykoukne sluníčko zpoza mraků a já čekám, až opět přijde mrak. Očima doslova posouvám mraky, aby se už konečně opět zatáhlo. Po x hodinách focení a posouvání mraků oči už začínají být dosti unavené a mám problém s ostřením, což u makra není vůbec dobré. Do toho si dělám bílou "stěnu". Na stoličce držím velký 2 metry bílý přehoz, z důvodu zmírnění ostrých stínů, takže ruce začínají bolet. Odložené cvak na 10 vteřin je fajn, nicméně nic nefotím na automatiku, což znamená vše překontrolovat, obzvlášť v rámci ostrosti. Je to tedy slušný časový adrenalin. Stále nemám ten správný záběr, který mám v hlavě víc jak rok, postupně začínám být nervóznější, že se to opět nepodaří. Při představě, že čekám další rok, vjíždí do mě vztek s panikou v závěsu. Mám chuť vše prohodit oknem, jít si sednout k TV, koukat na nekonečné seriály (ani jeden jsem neviděla) a cpát se u toho jídlem z fast foodu (dám si výjimečně). Ač běžně nemluvím jako dlaždič (nemám to ráda), tak v danou chvíli propadnu zoufalství a už jedu... Úplně se za to stydím. Další den jsem si focení dovolit nemohla, jelikož chrpy rychle odcházely. Tlačil mě čas. Nic, dej se dohromady, přestaň hudrovat a SOUSTŘEĎ SE!

Ano, mám to! To je přesně ten záběr, který jsem měla v hlavě víc jak rok.

Mám velkou radost a cítím i jistou úlevu, že vynaložené úsilí opět nepřišlo nazmar! Chrpy mají pro nás jistý symbolický význam, kterým je datum jejich pořízení při naší "oslavě" výročí.

Následující dny byly ve znamení úprav, dolaďování, aby finální podoba oslovila oči i duši, Vás zákazníků. Čím déle jsme pracovali na úpravách a dolaďování, tím více jsem se těšila z povedené práce. Oči postupně jiskřily a dušička plesala radostí.

Věřím, že, především Vám a Vašim blízkým, přátelům či kolegům z práce udělá výsledný produkt radost.

Zajímavost:

První cvak padlo 29. 6. 2020 a poslední 26. 7. 2021

Chrpy utržené na stejném místě jako před rokem.

Občas se ta práce prostě protáhne. :-)

Za FMdesign Vám přejeme krásné letní dny, pevné zdraví a ať Vám jde práce pěkně od ruky. A pokud se něco sekne, nevadí, v ten správný čas se to jistě povede.

Carpe diem.

Filip a Monika Třeštíkovi

Líbí se Vám naše práce?

Neváhejte nás kontaktovat.

Jsme tu pro Vás!