Tak a je to tady! V rámci naší tvorby navazuji na svůj před poslední blog "Když si múza vezme dovolenou".

Po nekonečně dlouhé zimě dorazilo tolik vytoužené jaro. A když už tu bylo jaro tak jakoby mávnutím kouzelného proutku tu máme léto. Léto. Čas dlouhých, teplých dní, večerů a nocí. A k těmto dnům neodmyslitelně patří jak jinak než dobrá společnost lidí, dobré jídlo a pití.

Mám moc ráda chrpy a obzvláště ty modré. Jako malá jsem vyrůstala v Krušných horách, kde o chrpy nebyla nouze. Proto udělat kytičku z chrp pro rodiče nikdy nebyl problém. Nicméně jak už to tak bývá, osud člověka zanese do různých končin. A tak se to stalo i mně a mému manželovi. Skončili jsme v Praze, kde žijeme již nějaký ten pátek....

Již delší dobu jsem měla v hlavě představu nového designu prezentace našich fotoobrazů. Hlavní myšlenka spočívala především v tom, ukázat Vám našim zákazníkům širší pohled na variabilitu fotoobrazů, které naleznete v naší nabídce. A tak když se naskytla malá chvilka, s nadšením jsme se s Filipem pustili do práce.

Je zimní podvečer, tma, zima jako když praští, hustě sněží a od světel z pouličních lamp se sníh leskne jako drobné jiskřičky. Jdete z práce domů a hlavou se Vám honí jasná myšlenka. Myšlenka na jednu osobu, která roztančí Vaše motýli v břiše. Vaše tělo zaplavuje pocit tepla, štěstí a především pocit zamilovanosti.

Svatba. Pro jednoho obřad s tradicí a pro druhého zbytečnost. Prostě každý jsme jiný a máme svůj úhel pohledu, což si myslím, že je do jisté míry v pořádku.

Velice ráda se věnuji zakázkám, které mohu vytvářet přímo tak říkajíc "na tělo". Vždy je to takový malý/velký adrenalin. Baví mě právě to, že každá zakázková práce má svá určitá specifika. Každý jsme jedinečný ať už stylem, požadavky či představou.