Je zimní podvečer, tma, zima jako když praští, hustě sněží a od světel z pouličních lamp se sníh leskne jako drobné jiskřičky. Jdete z práce domů a hlavou se Vám honí jasná myšlenka. Myšlenka na jednu osobu, která roztančí Vaše motýli v břiše. Vaše tělo zaplavuje pocit tepla, štěstí a především pocit zamilovanosti.

Svatba. Pro jednoho obřad s tradicí a pro druhého zbytečnost. Prostě každý jsme jiný a máme svůj úhel pohledu, což si myslím, že je do jisté míry v pořádku.

Velice ráda se věnuji zakázkám, které mohu vytvářet přímo tak říkajíc "na tělo". Vždy je to takový malý/velký adrenalin. Baví mě právě to, že každá zakázková práce má svá určitá specifika. Každý jsme jedinečný ať už stylem, požadavky či představou.

Na první pohled se může zdát, že fotografování detailů přírody je docela nudné a nezajímavé. Vždyť přece příroda nikam neuteče a jako každý rok opět vyroste, takže stačí jen přijít a udělat cvak.